Trendy jsou všude kolem nás. V módě, designu, hudbě, interiérech, na sociálních sítích a samozřejmě i v umění. Jednou jsou populární výrazné barvy, jindy minimalismus. Chvíli vidíme všude abstraktní obrazy v neutrálních tónech, potom se zase vrací divoké kombinace barev, figurální tvorba, street art nebo něco úplně jiného. Až když jsem začala aktivně tvořit a vystavovat, začala jsem si toho víc všímat.
Co se aktuálně líbí? Co lidé nakupují? Co funguje na sociálních sítích? Jaké obrazy mají největší dosah? Jaké barvy jsou právě „in“?
A tady právě podle mě vzniká zásadní otázka. Má se umělec přizpůsobit tomu, co právě frčí, nebo si má jít svou vlastní cestou a jedinečným stylem? Už mě trochu znáte a tušíte, jaká bude moje odpověď. Vnímám trendy, marketing, co je to, co v danou dobu prodává, přesto jsem zastáncem toho, že umělec má z dlouhodobého hlediska tvořit hlavně podle sebe.
Sledovat trendy je v pořádku. Sama se ráda dívám, co vzniká, co dělají umělci okolo mě i v zahraničí, jaké materiály používají, kam se posouvá design nebo jak se mění způsob, jakým se umění prezentuje. Od někoho se učím, od jiného inspiruju a některé “umělce” už nechci nikdy vidět. Nežiju v jeskyni, a tohle všechno vnímám, kvalitu i bizár. I když, kdo jsem já, abych soudila, co je kvalita a co bizár, že? To už je na každém z nás.
Na nic je, když umělci přestanou tvořit i z radosti, ale už jen podle toho, co si myslí, že bude mít úspěch a bude se prodávat.
Sociální sítě přinášejí obrovskou možnost ukazovat svou tvorbu lidem v aktuálním čase a není třeba čekat, než budou vpuštěni do galerie. Zároveň to ale přináší tlak. Jsou tací, kteří se upnou na zvyšující se počet sledujících, na dosahy a tvoří už jen pro čísla. Přiznejme si, všichni umělci chceme vidět, že naše tvorba má úspěch. Lidé mají rádi pochvalu, uznání, ocenění. Je to přirozené. Nevidím na tom, nic špatného. Když se ale vytratí autenticita, něco začne chybět. Hloubka, emoce..
Najednou může tvorbu nenápadně začít řídit algoritmus. Ten ale neví, co chcete říct. Neví, proč tvoříte. Nezná příběh, který je za vaším obrazem či jiným dílem. Jen vyhodnocuje, na co lidé klikají, co komentují. A kdybychom všichni tvořili jen podle toho, co právě získává nejvíce pozornosti, bylo by umění asi dost nudné a někdy mám pocit, že to k tomu spěje.
Myslím, že umělec by měl mít svůj rukopis. Něco, podle čeho ostatní poznají jeho práci, aniž by museli hledat podpis. Zkoušet, dělat chyby, přemalovávat, objevovat a hledat techniku a postupně se začnou některé věci u konkrétního umělce opakovat, a to začne vytvářet jeho originalitu. Můžou to být často používané barvy, témata, styl, technika.
Já osobně mám ráda kombinování věcí, které k sobě na první pohled možná úplně nepatří. Abstrakci s realitou. Jemnost s provokací. Barvy, struktury, někdy trochu chaosu. Technika, kterou nejčastěji používám, se nazývá tupování. Rozhodně nemám potřebu přemýšlet nad tím, jestli je tahle technika právě moderní. Mně se líbí, a to je hlavní, ne?
Poslední dobou už častěji slýchám, že je moje tvorba poznatelná. A to je pro mě mnohem větší kompliment než věta: „Tohle přesně teď frčí.“ Protože trendy se mění, ale vlastní rukopis zůstává.
Ale co když chci svoje obrazy taky prodávat?
Tady samozřejmě přichází druhá stránka věci. Pokud chci svou tvorbou také vydělávat, nemůžu úplně ignorovat potenciální kupce. Myslím si, že je naprosto v pořádku přemýšlet nad tím, co zákazníci chtějí. Je normální sledovat, o které obrazy je větší zájem, jaké formáty se lépe prodávají nebo jaká díla lidi oslovují. Jen bych rozlišovala mezi vnímáním zákazníka a přizpůsobením mu celou svou tvorbu.
Pokud zjistím, že lidé mají rádi menší formáty, můžu vytvořit několik menších obrazů. Pokud vidím, že je zájem o určitý motiv, můžu ho použít ve více variantách. Ale pokud bych měla začít malovat něco, co se mi vůbec nelíbí, jen proto, že se to dobře prodává, přestalo by mi to dávat smysl. To se nestane. Pokud by tahle situace nastala, zakázku odmítnu.
Moje tvorba není pro každého.
A vlastně ani nechci, aby byla.
Někoho baví, někoho překvapí, někoho možná naštve a někdo kolem ní projde úplně bez zájmu. A to je v pořádku.
Umění podle mě nemusí být univerzální produkt, který se zalíbí co největšímu počtu lidí. Naopak mě baví představa, že člověk uvidí obraz, nebo jiné umělecké dílo, a něco se v něm stane. Rozproudí se jeho emoce, pozitivní, ale třeba i negativní. Smutný by bylo, kdyby jedinec necítil vůbec nic.
Tedy sleduji, co se děje. Chodím na výstavy. Dívám se na práci jiných umělců. Zkouším nové materiály, technologie a techniky. Inspiruji se světem okolo sebe, ale zůstávám věrná sama sobě. Nemusím a nebudu měnit vlastní tvorbu jen proto, že někomu nezapadá do současného vkusu. Když něco frčí a je ten aktuální hit všude kolem, stane se pro mě brzy okoukaným a nudným. A tak to mám i s módou. Dělám všechno tak, jak chci já. Jsem svůj vlastní trend!
Sju